Záhada konce Djatlovovy výpravy

Ve světě záhad a zdánlivě neobjasnitelných incidentů není nouze o příběhy vpravdě děsivé. I v této společnosti je ale ten, který se váže ke konci tzv. Djatlovovy výpravy, unikátní a každému, kdo se o něj začne zajímat, tuhne krev v žilách. Smrt devíti ruských polárních turistů je dobře zdokumentovaná, přesto je velmi obtížné byť jen odhadovat, co se v táboře pod Horou mrtvých opravdu stalo.

Djatlovova výprava

V lednu 1959 se skupina osmi mužů a dvou žen vydala na lyžařskou výpravu v oblasti ruského pohoří Ural. Kromě vůdce výpravy Igora Djatlova – zkušeného lyžařského instruktora a horala – šlo o studenty či absolventy Uralského polytechnického institutu. V plánu měla výprava zdolat trasu dlouhou 400 kilometrů a část trasy vedla přes území, které odedávna obýval domorodý kmen Mansijů. Právě z jejich jazyka pocházely názvy některých míst, kterými měla výprava procházet: „Tam, kam se nechodí“ či zmíněná „Hora mrtvých“.

Z nalezeného deníku víme, že úvodní dny výpravy proběhly bez větších komplikací. První problém nastal 28. ledna, kdy jednoho ze členů výpravy, Jurije Dedina, postihla nemoc. Musel se kvůli tomu vrátit, a ačkoliv to v daný okamžik ještě nemohl tušit, zachránil si tím život.

Potom ale přišel onen osudný den 1. února (některé zdroje mluví o 2. únoru), kdy se výprava utábořila pod Horou mrtvých. Poslední záznam v deníku mluví o tom, že účastníci byly onoho večera příliš unavení na to, aby se věnovali nějaké zábavě nebo byť jen rozdělávali oheň. Devět lidí se uložilo ke spánku do svých teplých spacáků, aby je ochránily před dvacetistupňovým mrazem, který panoval venku. Další rozbřesk už ale tito nešťastníci nespatřili.

Šokující nález

Po výpravě, která o sobě nedávala vědět, se rozběhlo pátrání. Když byl ale tábor nalezen, záchranářům se naskytla hrůzná podívaná. Mrtvá těla devíti členů výpravy se nacházejí v široké oblasti kolem tábora, někteří jsou jen ve spodním prádle, jiní mají na sobě oblečení dalších členů výpravy. Podle všeho všichni zemřeli na podchlazení, čemuž se v takovém mrazu a bez oblečení nelze divit.

Jeden člen výpravy měl frakturu lebky, jedné z žen chyběly oči i jazyk a celé spodní patro. O oči přišel i vůdce výpravy Djatlov. Podle posmrtného ohledání lékaři konstatovali, že síly, které na členy výpravy působily, byly tak velké, že je žádný člověk nemůže vyvinout. Současně nebyly v táboře a okolí nalezeny žádné stopy, které by nepatřily obětem, ani jakékoliv stopy zjevného zápasu.

Sovětští vyšetřovatelé nebyli schopni dojít k jednoznačnému závěru a vzhledem k povaze zranění, místě, kde k incidentu došlo a celkovému kontextu se vyrojilo množství spekulací a více či méně fantastických teorií. Tomu přispěl i fakt, že na oblečení některých členů výpravy byly nalezeny stopy po působení radiace, lidé v oblasti tvrdili, že v inkriminovaný den spatřili na obloze zvláštní záři a barva vlasů i kůže obětí byla zvláštní, do oranžova.

Možná vysvětlení

Na jedné straně tak stojí teorie o řádění duchů, nadpřirozených sil či mimozemském útoku a na druhé potom o poznání přízemnější teorie o lavině. Laviny se v oblasti vyskytovat mohou a zmíněná zranění by mohly odpovídat jejich působení. Incident se však nemohl odehrát tak, že by lavina zasypala nic netušící a spící výpravu. Její účastníci se mohli leknout zvuku a podlehnout přesvědčení, že lavina se na ně již řítí.

V panice potom lidé vyběhli ze stanů, jen ve spodním prádle. Teprve po čase potom lavina skutečně udeřila. A ona radiace? Vysvětlit jí může obsah radioaktivního thoria ve svítilnách, které se v padesátých letech používaly.

Pravda je taková, že přesný popis událostí oné osudné noci začátkem února 1959 asi mít nikdy nebudeme. To ale neznamená, že se nemáme pokoušet najít vysvětlení toho, co záchranáři ve zničeném táboře nalezli.